KOMENTÁŘ K ZÁPASU sezona 2006/2007

22. kolo:  SK Oáza - SK Zbraslav 49:100

středa 5.4. 2007 20:40 hod - tělocvična ZŠ Bítovská, Praha 4

Rozhodčí: Kranda Jiří, Frána Petr

Vývoj skóre:                                                       

Po čtvrt.

1

2

3

4

 SK Oáza

19

13

9

8

Zbraslav

27

25

24

24

 

Na konci Q

1

2

3

4

SK Oáza

19

32

41

49

Zbraslav

27

52

76

100

 

Počet diváků: 1 (Zdeňka)

Průběh zápasu:   

    V posledním kole jsme se utkali s týmem SK Oáza na jejich půdě. V domácím zápase jsme s nimi prohráli po tragickém výkonu rozdílem třídy o 26 bodů. Před zápasem měli pouze o jednu výhru více než my, což znamenalo, že jedinou možností, jak se posunout v tabulce vpřed bylo zvítězit o více než 26 bodů. V této situace bychom se mohli za předpokladu, že Chemie prohraje poslední zápas v Michli, posunout dokonce až na 7. místo před Chemii. V sestavě chyběl pro tentokrát pouze stále nemocný Zub a Honza Hejzlar. Tým soupeře se sešel v 6 hráčích. Tělocvična v Bítovské základce není zrovna velká a má velmi tvrdý, betonový povrch, což nám příliš nevyhovuje.

    Na hřišti jsme se rychle rozkoukali, což je podstatný, a vytvořili si už v 1. minutě náskok 6 bodů po poměrně jednoduchých střelách z pod koše. Soupeř se nedokázal prosadit přes naší obranu. Ve třetí minutě hráč soupeře č. 23 (Sejrek) pronikal pod náš koš a když zvedal ruce ke střele, tak mu Miri trefil míč, který vzápětí směřoval do autu. Odpískán byl aut pro nás, což bylo s největší pravděpodobností správné rozhodnutí. Nicméně hráči Sejrkovi se výrok „zbraslavského“ rozhodčího Frány nelíbil a začal pyskovat na jeho adresu, za což byl odměněn technickou chybou. Nepoučen pokračoval ve svých hláškách, což mu vzápětí vyneslo i druhou technickou a tudíž i předčasný odchod do šaten. Soupeř tak zůstal v 5 hráčích bez možnosti střídání a dokonce i bez možnosti psát zápis! Honza (který měl doposavad průměr šestek 40 %???!) ovšem dokázal proměnit pouze 2 trestné hody ze 4 (stav 5:13). V následujících minutách jsme ovšem zřejmě nabyli dojmu, že zápas je vyhraný, přestali důrazně bránit a hlavně propadali při přechodu do obrany. Oáza tak během 3 minut dokázala po jednoduchých koších obrátit skóre na 14:13. Po timu (a potom co jsme vyřešili, kdo bude psát zápis, protože nikdo z trojice Zdeněk, Honza a Špíca to po několika desítkách let, co dohromady hrají basket, neumí!!!) se ovšem naše obrana podstatně zlepšila a naopak jsme z rychlých brejků dávali jednoduché koše my. Zbytek čtvrtiny jsme tak vyhráli 14:5, když poslední 2 body dával v posledních vteřinách zkušeně z nájezdu pod koš Dvóřa. Dohromady jsme tak ve čtvrtině zaznamenali 27 bodů (19:27), o které se svorně podělila většina nastoupivších, což svědčilo o nepříliš dobré zónové obraně Oázy.

    V 2. čtvrtině jsme pokračovali v nastolené hře s kvalitní obranou. Koše jsme stříleli většinou z rychlých protiútoků, protože jsme v obraně získali hodně míčů a navíc se soupeř nevracel zrovna poctivě, a nebo z jednoduchých průniků pod koš. V tomto se dařilo hlavně mě, i když jsem asi ještě 2 dvojtakty nezakončil. Z dálky to už ovšem tak dobré nebylo, když několik Dvóřových střel se ani nepotkalo s obroučkou. Rozhodčí nechávali hře poměrně volný průběh, ale i tak se příliš nefaulovalo. Soupeř zkusil v závěru čtvrtiny na chvíli osobní obranu s čímž jsme se kupodivu poměrně dobře vyrovnali. Druhé hrací období jsme vyhráli 25:13 a stav 32:52 nám dával naději na vytoužené vítězství o více než 26 bodů.

    Vstup do „krizové“ třetí čtvrtiny jsme zvládli opět výtečně. Oáza přestala bránit osobně a dá se říct, že obraně už po zbytek zápasu příliš nedala. Naše obrana byla proti tomu vynikající. V malé tělocvičně mohli přistupovat i hráči bránící na perimetru k rozehrávačům soupeře a nenechávali je v klidu přihrávat, což vedlo k jejich mnoha ztrátám. A i když se Oáza dostala ke střelbě, která neskončila v koši, dokázali jsme prakticky skoro vše doskočit. Navíc jsme skvělé doskakování využívali i pod košem soupeře, kde jsme získávali zpět míče po neúspěšných pokusech. V tom vynikali především Marek Steiner a Miri. 3. čtvrtinu jsme vyhráli již rozdílem třídy 24:9, když naše body zaznamenali hlavně podkošoví hráči – Marek Steiner, Miri a já. Čtvrtinu zkušeně zakončil Miri úspěšnou střelou o desku v poslední vteřině. Z Miriho se tak zřejmě stává specialista na závěrečné střely… J Náskok 35 bodů a hlavně hra soupeře byly takové, že jsme mohli poslední hrací období hrát uvolněně.

    4. čtvrtinu zahájil košem soupeř. Potom ale dlouhých 5 minut nezaznamenal žádný koš, zatímco my jsme dali 13 bodů v řadě! Miri si udělal ve 4. minutě 4. faul a střídal. V šesté minutě po naší sérii si Oáza vzala time. Při pohledu na skóre (49:89) ovšem má uvolněnost rázem zmizela, protože jsem si uvědomil, že můžeme opět zaútočit na stobodovou hranici. Zbytek týmu jsme ovšem tímto nestresovali. Po vystřídání dal dva rychlé koše Zdeněk, přičemž ten první byla skoro trojka, leč bohužel s malým přešlapem. V obraně jsme již nechávali soupeři prostor pro zakončení, abychom ušetřili čas. V dalším útoku se míč odrazil zpět do hřiště a směřoval do autu. V ten okamžik ovšem udělal naprosto neočekávaně Zdeněk snad nejrychlejší 3 kroky za celou sezónu, míč získal, přihrál ho mě a já střelou ze střední vzdálenosti zakončil. Další útok jsem zakončil opět střelou podobnou té předchozí. Když zbývala do konce minuta a my získali za stavu 47:97 míč, vzala si naše střídačka time. Do hry se vrátil Dvóřa, který nahradil Marka. Sestava tak byla střelecká – Honza Vodička, Petr, Zdeněk, Dvóřa a já. Vyhazovali jsme na půlce a po několika přihrávkách dostal první příležitost ke střele Petr. Míč ovšem vyletěl z obroučky a nám se nepodařilo doskočit. V obraně jsme udělali rychlé 2 fauly, ale byly teprve 3. a 4. ve čtvrtině, takže se trestné hody neházely. Asi 15 sekund před koncem ovšem Dvóřa získal míč a spolu jsme postupovali do rychlého protiútoku. Dvóřa mi přihrál a začal si nabíhat na střelu za tři body. Já balon zatáhnul do bedny a zpětnou přihrávkou našel Dvóřu. A ten, ačkoliv celý zápas jeho několik pokusů o trojku netrefilo dokonce ani zařízení, 10 sekund před koncem vyslal střelu, která krásně zapadla do koše (jediná naše trojka v zápase). Následných 10 sekund si skoro ani nepamatuji, protože nejen já ale i celý zbytek družstva byl úplně mimo a radoval se z dosažené stobodové hranice… :-)))) Zápas tak skončil 49:100 a zapsal se tím do análů zbraslavského basketbalu.

    Věc se má totiž tak, že naše generace (tedy za posledních 13 let) nikdy stovku nedala, i když jsme k tomu měli v sezóně 2001/2002 v zápase na ČZU hodně blízko (98 bodů). Pamětníky tohoto zápasu jsme byli ze čtvrtečního mužstva Zdeněk, Miri, Petr a já. Ač jsme si mysleli, že se nám to už nikdy nepodaří, tak tentokrát to vyšlo. S Mirim jsme pak v šatně a sprše skoro plakali dojetím… J

    Hned po zápase nás Zdeněčka obdarovala u příležitosti Velikonoc domácí slivovicí, čehož jsme využili k okamžité oslavě a konzumaci ještě na palubovce (samo vyjma řitičů).

    V zápase jsme podali skvělý, kolektivní výkon, o čemž svědčí to, že se střelecky (i faulově:-) prosadilo všech osm nastoupivších hráčů z toho 5 zaznamenalo dvouciferný počet bodů. Nejvíce bodů v zápase jsem, i přes bídné střelecké výkony v posledních 2 zápasech a i přes to, že zápasu přihlížela Zdeněcka J, si připsal já – 24. Příliš nezaostali ani Petr (18), který má v posledních kolech vynikající formu a je jen škoda, že si zranil ruku a díky tomu 2 zápasy vynechal, Honza Vodička (17) a Miri (16). Škoda, že se nepočítají doskoky a přihrávky. Miri tvrdí, že určitě udělal triple double (což nemá nic společného s žádnými pohlavními chorobami, ale znamená to, že hráč dosáhne ve 3 sledovaných statistikách v jednom zápase dvouciferných čísel). Jisté je, že minimálně double double to byl, protože doskoků měl spoustu, ovšem u přihrávek už taková jistota není… Nicméně Petr a já jsme se také dost přiblížili k této vysněné metě všech basketbalistů. :-) Dvóřa měl sice celý zápas trojkovou střelbu ukrutnou, ale nakonec je naším hrdinou, neboť se trefil právě v ten nejdůležitější okamžik a vstřelil tak svou nejdůležitější trojku v kariéře… :-)  Na své poměry se rozstřílel i Marek Steiner (12 bodů), který ovšem psychicky nezvládl souboj o týmového nejhoršího střelce trestných hodů, kterým se stal potom, co svůj cíl nenašel ani jeden z jeho 2 pokusů v tomto zápase. J

    Ačkoliv byla 2. polovina sezóny spíše ve znamení proher a vůbec se nám nevyvedla, myslím, že výkonem v tomto posledním zápase jsme si spravili chuť a v nové sezóně budeme pokračovat tak, jak jsme skončili…

autor komentáře: Jűrgen